Intermezzo 1
Jak se česká a švédská duše v sedmnáctém století poprvé setkaly
Foukalo. Ledový vítr od severního moře táhl za sebou v průsvitném závoji zmrzlé krupky sněhu. V zemích koruny české se už víc než dvanáct let válčilo, zubožení obyvatelé si mysleli, že už si sáhli na dno, že už nemůže být hůř. Jak hluboce se mýlili! S nevlídným jarním počasím přitáhly do země průzkumné oddíly švédského vojska, chladné a nelítostné jako země, odkud přicházely.
Švédská duše: Kde jste kdo? Tak neschovávejte se! Copak to tady vidím? Vyprávěli mi o kulturní, bohaté, kvetoucí zemi a vy zatím takhle. Budu si na vás muset došlápnout, to by to hrálo, abyste se tu tahle plouhali. A copak se to támhle vzadu krčí v koutku?
Česká duše: Já jsem prosím česká duše. A krčím se, protože se bojím. Víte, já už dostala na frak. Tedy já žádný nemám, že ano, to jen tak obrazně, jako že jsem dostala co proto. Proč? No proto. Aha, že nerozumíte. Prostě a jasně jsem dostala za vyučenou. Za jakou? No, za... Tedy jinak. Abyste rozuměla, já jsem si o sobě myslela, že jsem někdo. Že si mohu o sobě rozhodovat. Že jsem ukázala, že něco umím. Celé století před Lutherem jsem si jasně uvědomila, že nejdůležitější na světě je pravda. Naštvalo mě, jak se s touhle vzácnou esencí života kupčí. Stálo mě to mnoho sil a lidských životů, ale vyhrála jsem ten nerovný boj. Pět křížových výprav na mě poslali, ale nebylo jim to nic platné. Víte, já umím být někdy opravdu neporazitelná.
Švédská duše (dále jen ŠD): No, abych pravdu řekla, nevypadáte na to. V tom koutku jste taková... ušlápnutá a – promiňte – i trochu umolousaná. Pět křížových výprav, říkáte. Hm, to abych si na vás radši dala pozor.
Česká duše (dále jen ČD): Ale já jsem ráda, že jste přišla! Vždyť jsem vás pozvala, abyste mi pomohla. Vy jste taková seversky čistá a statečná a jste přesvědčená luteránka. To je velmi důležité. Já vám to vysvětlím. Vytvořila jsem kulturní poklady. Pravda, taky jsem si užívala. Byla jsem poživačná, a jak mě to, panečku, bavilo! Pak jsem se začala víc starat o sebe. Víte, můj problém je, že já jsem se už dávno rozdvojila. A ty dvě části mé duše si dělají naschvály. Jedna moje část myslí jako katolík, druhá je protestantem. A uprostřed mě leží země esoteriků, Rudolfova země. Víte vy, kdo to byl císař Rudolf II? Že jste o něm tam na severu neslyšela? To byl moc vzdělaný a moc nešťastný pán, který se léčil vědou a uměním. Že je to nesmysl, říkáte? A jak se léčíte tam u vás? Aha, bojem. Tak to mě těžko pochopíte. Rudolfova země pojme všechny, kteří pochybují o té první nebo druhé části mé duše. A že jich u nás bylo! Že vy máte jen jednu část a ať už dám pokoj s rozdvojením, které je vlastně roztrojením? Já vám musím vysvětlit, proč tu vlastně jste! Obě hlavní části mé duše se ve mně nejdřív tak dlouho dohadovaly, až ta jedna tu druhou vyhodila z okna. Ale zpackaly to. A lecčím se umazaly.
ŠD: Něco jsem o tom zaslechla. To víte, u nás v malé Evropě se nic neutají. Myslím, že vím dost. Tak půjdem na věc. Aby bylo jasno, já jsem tu za sebe. Ne kvůli vám. To bych sem ty chudáky švédské vojáky s jejich dětmi a manželkami netahala.
ČD: Ano, prosím, půjdem na to. A kterým směrem se vydáme?
ŠD: Vy si jděte, kterým směrem chcete, já budu směřovat pomalu ku Praze. Tam je těch pokladů nejvíc.
ČD: Jakých pokladů? Co to vykládáte? Máte pomoct protestantské části mé duše, aby se mohla vrátit domů! Abych byla zas celá. Já vám za to ukážu skrytá tajemství tohoto světa, můžete doma s novými vědomostmi šířit světlo poznání. To je víc než všechny poklady světa!
ŠD (se ušklíbla): A kdo mi to přikáže? Vy naivko! Co vy můžete vědět o mém poslání? Hlavně musím přivézt z Čech do Švédska kulturu, tak to přikázala švédská královna Kristina.
ČD: A že jsem tak smělá, u vás nemáte kulturu? Jak ji chcete převážet? Na vozech? Na lodích? Kulturní plody jsou zcela jistě ochodovatelné, ale kultura jako celek je nepřenosná. V cizí zemi zahyne jako květina bez vody, rozplyne se v moři lhostejnosti, neznalosti, neúcty a hrabivosti. S kulturou se to má jako se znalostmi, musíte je vstřebat nejen mozkem, ale i srdcem, abyste pochopila... a dokázala je využít pro váš další rozvoj.
ŠD: Vy jste nějaká chytrá! To už nechte laskavě na mě, jestli se ta vaše zázračná kultura u nás rozplyne nebo nerozplyne. Něco na ty tisíce připravených prázdných povozů naložit musím. I kdybych tam měla naložit kámen, no jistě, třeba opracovaný kámen nějakým slavným umělcem. To se bude u nás hodit. Nebo nějaký pořádný kodex bych si dala líbit. Prý tady máte i Ďáblovu bibli, na tu si zvlášť brousím zuby. Totiž dělám si na ni chutě. Já vím, že žádné zuby ani chutě nemám, ale vy víte, jako to myslím. Víte, k nám slavní návštěvníci moc nejezdí, snad jim to připadá daleko. Tak teď budou mít důvod. Zato u vás, jak tak koukám, se dveře netrhou. Musíte být taky trochu přející, milá kolegyně...
Fakta o důsledcích třicetileté války:
Po více než patnáctiletém pobytu švédských vojsk na českém území se počet obyvatel Zemí koruny české snížil na méně něž polovinu, bylo vypáleno a zničeno víc než 6000 měst a a vesnic, vinice byly zadupány do země kopyty švédských koní, takže se již nikdy v původním množství neobnovily, školský systém, v tehdejší Evropě ojedinělý, skončil na smětišti dějin a velká část Rudolfových sbírek, Strahovské knihovny a Lichtenštejnského archivu byla ukradena a odvezena do Švédska. Ve švédském královském paláci skončily i sochy Adriana de Vries z Valdštejnské zahrady a Kodex Gigas, jinak zvaný Ďáblova Bible. Po Vestfálském Míru uzavřeném v roce 1648 bylo jasné, že čeští protestanti se domů vrátit nemohou. Švédsko, které se díky svému vojenskému zásahu do průběhu třicetileté války na krátký čas stalo evropskou velmocí, se o osud svých bratrů ve víře nezajímalo ani v nejmenším. Bylo to smutné období, nejméně sto let trvalo, než se naše země z válečných hrůz, způsobených v druhé části války hlavně švédskými vojsky, vzpamatovala. Dodnes najdeme otisk tohoto nevlídného času ve starých příbězích a legendách rozesetých po celé zemi.
Copyright © 2008, Kitty AB